VZPOMÍNKY NA VÝSTAVBU VANOVÉHO AGREGÁTU V3 V LITOMYŠLI

 ANEB

PŘIPOMÍNÁME SI  30 VÝROČÍ OD VYROBENÍ PRVNÍHO SKLA

Když se vrátím o více než třicet let zpátky, do období zahájení výstavby jednostupňového tavicího agregátu V3 v Litomyšli, jako první se mi vybaví obraz rozsáhlé otevřené pláně. Zvláště při pohledu z rampy Skárny vynikla celá plocha staveniště, která byla na jižní straně lemována hřebíkovou zdí a na severu ohraničena výrobním monoblokem. Pokud by ji na jihu neuzavírala budova energobloku, mohla by plynule pokračovat až k dnešní hale výrobní linky Campen.

Ačkoliv se o V3 často hovoří především jako o tavicím agregátu, ve skutečnosti šlo o rozsáhlý soubor vzájemně propojených staveb, které společně vytvářely ucelený technologický celek. Ten zahrnoval nejen samotný agregát, ale také kmenárnu a várnu lubrikací na jedné straně a halu sekání a expedice na straně druhé. Celý komplex tak představoval zásadní krok ve vývoji výroby.

Samotné realizaci předcházely náročné přípravné práce. Bylo nutné odstranit několik již nefunkčních a nevyužívaných objektů. Výjimkou byla pouze bývalá kompresorovna, která během výstavby sloužila jako zázemí pro stavaře. Nacházela se v místě dnešního provozu recyklace.

Z dnešního pohledu může být pro mnohé překvapivé, že do závodu kdysi vedla železniční vlečka. Ta byla nezbytná pro tehdejší dvoustupňovou výrobu, která byla závislá na dovozu vstupní suroviny – skleněných kuliček. Ty byly do areálu přepravovány výhradně ve vagónech. S přechodem na novou technologii však železnice postupně ztratila svůj význam a byla nakonec odstraněna. Na jejím místě později vznikl nový vjezd do závodu – nákladová vrátnice pod Sankurem.

S odstupem času je třeba připomenout také lidi, kteří se na realizaci tohoto významného projektu podíleli. Byla to práce mnoha kolegů, z nichž většina dnes již odpočívá v zaslouženém důchodu. Někteří z nich už bohužel nejsou mezi námi, ale jejich podíl na vzniku V3 zůstává nedílnou součástí historie závodu.

Pro mě osobně, jako pro stavaře, znamenala výstavba V3 mimořádnou příležitost. Umožnila mi získat cenné zkušenosti a výrazně rozšířit odborné znalosti. Bez nadsázky lze říci, že šlo o jednu z nejvýznamnějších investic tehdejšího podniku VERTEX, která svým rozsahem přesahovala nejen rámec společnosti, ale bezpochyby obstála i v měřítku regionu či celé republiky.

Robert Král, Technik

Na nový provoz PVV s rozjezdem Vany 3 jsem přešel z tehdy dvoustupňové (kuličkové) výroby skleněných vláken na pozici chemika várny.

Jedním slovem bych tento moderní provoz charakterizoval jako „větší“ – a to jak z hlediska výroby, sortimentu, tak i prostoru. Najednou se vše výrazně zrychlilo a rozběhlo naplno. Bylo potřeba zvládat nový provoz, učit se za pochodu a reagovat na situace, se kterými jsme se do té doby nesetkávali, například konzultovat s mistry, co vyrobit a v jakém množství podle velikosti zakázek.

Člověk byl v neustálém tempu, pořád bylo něco nového, co bylo potřeba vyřešit nebo pochopit.

Ta změna byla dynamická – nejen technologicky, ale i pracovně. Bylo nutné se rychle adaptovat, sehrát se s týmem a zvládnout úplně jiný způsob práce. Na jednu stranu
to bylo náročné, na druhou stranu i hodně motivující, protože jsme byli u něčeho nového a posouvali se dopředu.

Radek Motyčka, Tavič a kmenař V3

Pamatuji si, jak se v roce 1995 pokládal základní kámen pro Vanu 3. V té době jsem ještě pracoval na pecích, kde byla úplně jiná technologie dvoustupňové výroby. Po jejím ukončení jsme všichni přešli na nový provoz V3.

S rokem 1996 přišla japonská licence na jednostupňové
tavení, což pro nás znamenalo velkou změnu. Musel jsem se naučit úplně novou technologii a nebylo to jednoduché.
V té době navíc nebyl internet ani moc dostupných zdrojů, takže jsme se hodně učili mezi sebou a předávali si zkušenosti.

Každý z nás si tím musel projít a hodně se toho naučit. Když se dnes ohlédnu zpátky po těch třiceti letech, základ technologie zůstává v principu stejný, ale je vidět, jak se
všechno neustále vyvíjí a posouvá dál. Už tehdejší velín byl na svou dobu nadčasový a člověk byl rád, že může pracovat s takovou technologií, poznávat ji a být její součástí.

František Košňar, Tavič a kmenař V3